PŘESMĚROVÁNO

Z roku 1434 pochází zmínka o hradě Himlštejn, který nechal postavit Vilém z Illburka, syn bývalého loketského purkrabího Půty z Illburka. Vilém si dělal též nároky na loketskou zástavu a vedl v této souvislosti vleklé boje s novými konkurenty, Šliky. Snad právě proto oddělil od hauenštejnského panství, které nově převzal od míšenského šlechtice Štěpána z Korbshainu, několik vesnic a vystavěl nad nimi nový hrad nazvaný Himlštejn. Dne 28. listopadu 1434 se psal při prezentaci faráře ke kostelu v Libčicích již s titulem „dominus in Hymmelstein“. V roce 1437 Vilém z Illburka z obou hradů, Himlštejna i Hauenštejna, náhle odešel, když totiž z neznámých důvodů vydal list, kterým vyznal, že Himlštejn a Hauenštejn s příslušenstvím postoupil Jindřichovi z Vejdy, který pocházel z rodu Rousů z Plavna ze sousedního Saska. Jindřich z Vejdy se již záhy po získání majetku účastnil politického a společenského života. 10. února 1438 ho najdeme jako půhonce ve sporu Alše ze Šumburka s Jindřichem a Anargem z Waldenburku. Roku 1449 se Jindřich z Vejdy se zúčastnil sjezdu strakonické jednoty. Patřil tehdy k zjevným odpůrcům tehdejšího správce království Jiřího z Poděbrad a zřejmě záhy poté, co byl Jiří z Poděbrad zvolen českým králem, o hrad Himlštejn spolu s celým hauenštejnským panstvím přišel. 22. prosince 1457 Ondřej z Kaufunku, který po pánech z Vejdy získal hauenštejnský statek s Himlštejnem, podepsal dohodu s chomutovskými a kadaňskými kverky o užívání vody z potoka vydanou na hradě Hauenštejn. Bližší okolnosti jeho případné držby však nejsou známy, pokud však panství vlastnil, tak ne příliš dlouho. Již před 1463 totiž od Ondřeje z Kaufunku získal panství Hildebrant Satanéř z Drahovic. Roku 1463 zvýšil král Jiří z Poděbrad zástavu o 100 kop a v prosinci roku 1466 přidal král Jiří z Poděbrad k zástavě dalších 300 kop českých grošů. 15. prosince 1488 bylo pro syny Hildebranta Satanéře Oldřicha s Václavem vydáno důležité svědectví. Mladí Satanéřové totiž měli nevlastní matku, která se s nimi těžce nesnášela a nazývala je „lotry, zlosyny a zrádci své cti“ . Došlo mezi nimi ke sporům o majetek. Na obranu bratrů tehdy vystoupil Jetřich Opl z Egerberka, který nejenže vyznal, že viděl Hildebrantovu poslední vůli, ale rovněž dosvědčil její obsah, výhodný pro oba bratry. Před 1497 byl Himlštejn opraven Václavem Satanéřem. V roce 1497 byl Oldřichovi a Václavovi Satanéřům „zámek Hauenštejn se zámkem Himlštejnem“ a ostatním majetkem udělen králem Vladislavem Jagellonským do dědičného manství. Ti si dědictví po otci rozdělili tak, že Himlštejn získal Oldřich, kdežto Hauenštejn připadl Václavovi. Jelikož se pak Oldřich již roku 1494 psal s predikátem po Himlštejně, je zřejmé, že k rozdělení bratří muselo dojít někdy mezi léty 1488 až 1494. Hauenštejn tak patřil nejpozději od roku 1494 samotnému Václavovi, jeho bratr Oldřich však kromě Himlštejnu vlastnil taká část hauenštejnského statku, z čehož vzniky v budoucnu velké spory. V listopadu roku 1503 pohnal Oldřich Satanéř k soudu bratra Václava a obvinil ho, že nechal kosit jeho louky. Pře měla sice několik stání, obě strany se však nakonec rozešly bez výsledku. Ovšem Václav pohnal hned Oldřicha a obvinil ho, že poddaný, kteří by se chtěli přestěhovat na Václavův majetek, nechce vydat takzvané výhostní listy, jelikož však žalobu neprokázal, půhon byl zrušen. Obdobně skončila jeho žaloba na bratra z výboje, spočívajícího v údajném „nočním vybití“ jeho poddaného. Však již roku 1504 propukl mezi bratry Satanéři závažnější spor. Začal zřejmě tím, že Oldřich Satanéř nechal vložit do zemských desek Himlštejn i hauenštejnské zboží. Václav proti tomu samozřejmě ostře vystoupil a v květnu pohnal bratra k soudu. Nejprve jej obvinil z toho, že do zemských desek nechal vložit manský majetek, což je v příkrém rozporu se zemským právem, a dále na něm požadoval vydání zástavních listin na hauenštejnské zboží. Ve sporu šlo samozřejmě o skutečnost, že Oldřich nechal do desek vložit rovněž Hauenštejn, z něhož mu sice část patřila, ale to mu nedávalo právo vložit do desek majetek celý. Jelikož spor mezi bratry nebyl urovnán, Václav poháněl Oldřicha v téže věci ještě roku 1510. Výsledek sporu bohužel neznáme. V roce 1505 Václav Satanéř také pohnal k soudu bratra Oldřicha kvůli kácení stromů v lesích a zneužívání luk a štěpnic. Roku 1528 synové Oldřicha Satanéře Friedrich, Zikmund, Kryštof, Pavel, Felix a Cyril uzavřeli smlouvu s Jindřichem Šlikem seděním na Ostrově a za 4 000 kop českých grošů mu prodali kromě himlštejnského panství také „hrad Hauenštejn svrchnější s jeho příslušenstvím, se dvorem poplužním s poplužím řečeným Studený, s příslušenstvím“ a vsi Krásný Les, Hykmosgrýn (Vrch), Srní, Smilov, Hrachovou, Peklo, Jakubov, Velichov, půl pusté vsi Kotteshofu (Hradiště) a poddaného ve Stráži. V roce 1528 po převzetí Himlštejna zemřel Jindřich Šlik na následky zranění z bitvy u Moháče a veškerý jeho majetek přešel na jeho syny Kašpara a Jindřicha. Kašpar měl obdržet za díl vše, co kdysi vlastnil Oldřich Satanéř, tj. Himlštejn s příslušenstvím a pouze část hauenštejnského panství s „hradem Hauenštejnem svrchnějším“. Jindřich svůj díl po Václavu Satanáři později převedl na Kašpara, když si při novém dělení panství ponechal sídelní Ostrov. Kašpar Šlik tak opět spojil ve svém vlastnictví Himlštejn s Hauenštejnem, ovšem za jeho držení Himlštejn zpustl. 30. července 1547 v Praze na „zámek Hauenštejn, item zámek pustý Himlštejn s příslušenstvím“ přijmout manskou povinnost po nezdařeném prvním stavovském povstání proti tehdejšímu českému králi Ferdinandovi I. Rozsudek padl poté, co byl spolu s bratrem souzen za to, že se „paktovali“ s nepřítelem a napomáhali při plundrování a vyrabování některých komorních statků, jako například Jáchymova. Kašpar Šlik tak držel Hauenštejn nadále opět jako manství, kdežto himlštejnský statek s pustým hradem vlastnil coby alod.


hrad - Postaven byl v první polovině 15. století, před rokem 1497 opraven.
Velmi zajímavá dispozice v dominantní poloze byla díky příhodné terénní situaci opevněna především na přístupové straně. První brána se nacházela na vysutém přihrádku, částečně dochována. Druhou bránu tvořil portál v hlavní hradbě, do níž byla v nároží vedle brány zavázána rozměrná obytná věž obdélného půdorysu s děleným interiérem, jejíž suterén byl v mladší fázi zaklenut. Hlavní tíha obrany však zřejmě neležela na hradbě hlavní, ale na parkánu nad příkopem ze severní, východní a jižní strany hradu snad z větší části lemovaným pouze zemním opevněním. Aby do něj bylo možno zavážet těžká děla byla hradba nedaleko hlavní brány prolomena dalším rozměrným portálem menší brána. Na nejvyšším bodě hradu stály dvě volně stojící budovy. Úzká plocha vlastního hradu stoupá od jihu k severu a jsou na ní patrné pravděpodobné terénní relikty budov. Na nejvyšším severním konci jsou relikty dalších obdélných budov.
Lokalitu dnes pokrývá lesnatý les a je bez výrazných zásahů.

terénní situace hradu Himlštejn na náčrtku T. Durdíka podle Z. Hefnera

dominantní poloha hradu na Nebeské skále - leden 2008

pozůstatky první brány - květen 2004

druhá brána a menší branka na parkán - květen 2004

druhá brána hradu - říjen 2009

branka pro přístup děl na parkán - říjen 2009

druhá brána s pozůstatkem hlavní věže - květen 2004

valeně zaklenutý sklep pod hlavní věží - říjen 2009

torzo hlavní věže - říjen 2009

pozůstatek zdiva věže - říjen 2009

relikty opevnění a staveb hradu - květen 2004

výhled do údolí Ohře z hradu v poloze na Nebeské skále - květen 2004

Použitá literatura:

Durdík, T. 1999 : Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha, 159/161
Kuča, K. - Zeman, L. 2006 : Památky Karlovarského kraje, Karlovy Vary, 255
Poche, E. a kol. 1977 : Umělecké památky Čech 3 (A-J), Praha,
Zeman, L. - Drhovský, K. - Palacký, P. - Štěpánek, M. 2003 : Hauenštejn Horní Hrad. Zapomenuté hrady, tvrze a místa 28, Plzeň