Původní kostel byl založen oseckým klášterem v polovině 14. století. V roce 1352 byl kostel vysvěcen. V majetku kláštera zůstává až do roku 1465. Dnešní barokní kostel byl postaven na místě staršího v letech 1729-32 podle projektu architekta Fr. M. Kaňky z doby po roce 1725 nákladem Černínů. Jedná se o jeho nějvětší realizovaný církevní projekt. Roku 1931 kostel rekonstruován. Po roce 1948 kostel zrušen, církvi zabaven a předán armádě, poté roku 1954 začleněn spolu s obcí do vojenského újezdu Hradiště. V roce 1966 kostel po úmyslném zapálení vyhořel. Dnes jsou z kostela spolu s přilehlou farou ruiny.
Jednolodní s užším obdélným, polokruhově ukončeným presbytářem se čtvercovými sakristiemi po stranách – trojosé patrové průčelí s převýšenou partií přízemí a středním rizalitem, vyvrcholeným hranolovou věží s cibulovou bání. Stojí na terase nad údolím .
Průčelí členěno soustavou pilastrů a lizénových rámců, nikami a vpadlými poli. Obdélný portál v rámci s uchy a obdélná okna v rámci s uchy, se segmentovou a stříškovou římsou. Boční fasády člení v přízemí lozeny, v patře lizénové rámce, obdélná okna se segmentovým záklenkem a obdélnými portály v rámci s uchy, se supraportou ukončenou římsou proloženou segmentem. Na střeše bývala šindelová krytina.
Presbytář míval valenou klenbu s lunetami a v závěru konchu s lunetami. Loď se zaoblenými nárožími sklenuta poli valené klenby s lunetami, oddělenými valenými pásy, sbíhajícími na pilastry, mezi něž jsou rozloženy ploché oblouky arkád.
Část barokního inventáře ze zrušeného kostela ve Svatoboru umístěna v kostele sv. Kříže v Karlových Varech - Rybářích– sochy sv. Augustina a sv. Ambrože z 1. poloviny 18. století (dnes u hlavního oltáře v kostele sv. Kříže) – z téže doby socha Piety a figurálně zdobená křtitelnice – obrázek Vzkříšení na měděném plechu ze 17. století – dva oltářní obrazy se sv. Terezou (?) a sv. Václavem (?) z 2. poloviny 18. století. Zbytek inventáře byl převezen do Chlumu sv. Máří.
Dnes je kostel značně zdevastovaný, bez střechy a krovů, klenby na věži a většině lodi drží (z klenby lodi rostou stromy), jen v presbytáři klenba propadlá, zdivo po většině obvodu zachováno do původní výše, jen v presbytáři dosti poškozeno - místy spadlé až k zemi, omítka silně poškozena, bez oken a dveří, uvnitř jen málo trosek.
Koncem roku 2003 zahájila armáda spolu s památkáři kroky k záchraně kostela. V první fázi mají být odstraněny stromy z klenby a tato by měla být natřena ochranným nátěrem proti vodě a proti zakořenění vegetace, armáda by měla také odstranit náletovou zeleň z okolí kostela, památkáři připraví plán údržby. Záleží však na penězích, jež bude mít armáda k dispozici.
Svatobor s kostelem a farou na novinovém výstřižku, asi 1930
kostel Nenebevzetí Panny Marie v roce 1933
interiér kostela Nanebevzetí Panny Marie v roce 1933
kostel od západu ze silnice z Dubiny - květen 2009
vstup na hřbitov a ke kostelu od východu - květen 2009
hlavní loď kostela z presbytáře - květen 2009
propadlé zaklenutí presbytáře - květen 2009
jižní stěna kostela - květen 2009
hlavní vchod na západní straně kostela - květen 2009
severní stěna kostela - květen 2009
zdivo presbytáře od jihu - květen 2009
zbořená jižní sakristie - květen 2009
Použitá literatura:
Kolektiv 1980: Umělecké památky Čech 3 (P-Š), Praha, 269, 474
Krčmář, L., Procházka, Z., Soukup, J. 2005 : Zničené kostely. Průvodce historií západních Čech č. 14, Domažlice, 94/95
Žádné komentáře:
Okomentovat