Od 12. století stávalo v místech dnešního zámku probošství milevských premonstrátů, k němuž patřilo několik okolních vsí. První zmínka o Toužimi v listinách a o probošství milevského kláštera pochází z roku 1354. V roce 1420 se do Toužimi uchýlila část premonstrátů, vyhnaných z Milevska, v naději na pomoc pánů z Plavna z nedalekého Bečova. V roce 1429 se Toužimi zmocnil náhlým útokem ze své hlavní základny ve Žluticích husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, který roku 1437 dostal Toužim i formálně od krále Zikmunda jako korunní lenní zástavu, i když přitom panství milevských premonstrátů teoreticky trvalo nadále. Pravděpodobně na základech starého proboštví si poté syn Jakoubka z Vřesovic, Jan, postavil pevný hrad, nazvaný Janův hrad, na kterém se za těžkých bojů doby poděbradské zdejší husitská posádka pod vedením Jana z Vřesovic ubránila přesile vojsk pánů z Plavna. Roku 1469 se po pádu svého městečka k hradu uchýlili husité ze sousední Útviny, kteří své nové sídliště obehnali hradbami a založili tak pod zdejším hradem město Toužim. Roku 1469 dostalo město Toužim privilegia od krále Jiřího z Poděbrad. Již tehdy měla Toužim velký význam jako město, ležící při cestách spojujících západní Evropu s českým vnitrozemím. V roce 1490 prodali Vřesovicové Toužim pánům z Plavna. Roku 1538 Jindřich (V.) z Plavna vyplatil starou Zikmundovu zástavu z roku 1437, čímž padly i poslední teoretické nároky milevských premonstrátů a České koruny na Toužim, která se tak stala dědičným panstvím. Tehdy byl zdejší hrad rozšířen a položeny základy nového Dolního zámku. Po Pánech z Plavna zdědili v roce 1563 toužimské panství Hasištejnští z Lobkovic. Roku 1620 vyhořel Janův hrad, tzv Horní zámek, který byl poté pozdně renesančně upraven. V roce 1623 koupili Toužim vévodové Sasko-Lauenburští, kteří drželi ostrovské panství. Kolem roku 1650 nechal Julius Jindřich Sasko-Lauenburský rozšířit Nový zámek, na konci 17. století však zničil velký požár značnou část zámeckého vnitřního zařízení. Od Sasko-Lauenburských zdědila roku 1733 toužimské i ostrovské panství bádenská markrabata a vládla zde do roku 1787, kdy prodala královská komora Toužim Schwarzenberkům. V roce 1799 se panství od Schwarzenberků dostalo opět do správy Královské komory. Roku 1837 nastupují na rozsáhlé toužimské panství spolu s panstvím bečovským a ostrovským Beaufort-Spontiniové. Vrchnost však bydlela především v Ostrově nebo v Bečově a zámek tak začal upadat, prostory Dolního zámku přeměněny na měšťanské byty, v zámeckém dvoře zřízen pivovar. V roce 1945 byl Beaufort-Spontinům majetek zabaven. V 80. letech 20. století byl v zámku umístěn Dům osvěty.
Janův hrad (Horní zámek) - Postaven byl v polovině 15. století snad na základech starého probošství, po roce 1538 přestavěn na renesanční zámek.
Původní hrad dnes představuje západní část dnešního zámeckého areálu.
Obdélná masivní stavba s vnitřním dvorkem, vystupujícím do nádvoří krátkým křídlem. Na východní straně zachováno gotické kamenické znamení. Jako nejstarší objekt lze rozpoznat v suterénu masivní trojprostorovou stavbu, k jejímuž nároží se přikládala pouze v torzu dochovaná polygonální věž. Pod hradem jsou zachovány zbytky hradeb a bašt, které zde tvořily opevněnou parkánovou terasu. Opevnění v minulosti současně součástí opevnění města. V sousedství hradu, v prostoru pozdějšího dvoru, stával v 15. století hradní kostel sv. Jana Křtitele. Jeho polohu dnes naznačuje barokní kaple sv. Kříže, v jejímž okolí vykopávkami zjištěny zbytky středověkého hřbitova.
zámek - Hrad přestavěn a rozšířen po roce 1538 na renesanční zámek, 17. století zbarokizován, koncem 17. století zničil velký požár značnou část zámeckého vnitřního zařízení.
Dnes se zámek skládá ze tří patrových křídel přiložených k sobě v nepravidelných úhlech. Nejdelší východní křídlo, nejkratší severní. V hlavním průčelí, obráceném do náměstí a pročleněném okny s lizénami, uprostřed architektonicky zdůrazněný portál. Průčelí do dvora se otevírá v přízemí arkádami, v patře jsou arkády slepé a prolomené okny. V severní části zámeckého objektu hospodářský dvůr, skládající se ze dvou částí, oddělených branou, stojí v něm pivovar a hrázděná budova s dřevěnou pavlačí.
Horní zámek (Janův hrad) - Po požáru roku 1620 upraven do pozdně renesanční podoby, v polovině 17. století opatřen barokními štíty, 19. století barokní štíty odstraněny a zámek zůstal prakticky neudržován dodnes. Sklepní schodiště s renesančním ostěním z doby kolem po roce 1538.
Dolní zámek - Původně renesanční stavba z roku 1544 a z let 1576-1578, rozšířen kolem roku 1650, v 18. století došlo k dalším adaptacím, které daly předním budovám dnešní vzhled, zásahy 19. století již jen užitkového charakteru a znamenaly degradaci celého zámeckého komplexu, prostory byly tehdy přeměněny na měšťanské byty.
půdorys Janova hradu (Horního zámku) podle P. Vlčka
výřez z veduty města se zámkem z roku 1716 od J. M. Sockha
Janův hrad (Horní zámek) a Dolní zámek od jihozápadu
na rytině od Karla Liebschera z 19. století
Janův hrad (Horní zámek) na rytině od Karla Liebschera z 19. století
Janův hrad (Horní zámek) a Dolní zámek
na letecké fotografii z doby před rokem 1989
Janův hrad (Horní zámek) od jihozápadu - říjen 2009
Janův hrad (Horní zámek) od jihozápadu - říjen 2009
hradby bývalého parkánu pod Janovým hradem (Horním zámkem) od jihu - říjen 2009
západní křídlo Janova hradu (Horního zámku) - říjen 2009
severní křídlo Janova hradu (Horního zámku) od severovýchodu - říjen 2009
severní křídlo Janova hradu (Horního zámku) - říjen 2009
Janův hrad (Horní zámek) od východu přes dolní nádvoří - říjen 2009
vstupní křídlo Dolního zámku od východu - říjen 2009
vstupní portál Dolního zámku - říjen 2009
Dolní zámek od severovýchodu - říjen 2009
jižní křídlo Dolního zámku - říjen 2009
dolní nádvoří za Dolním zámkem - říjen 2009
Použitá literatura:
Durdík, T. 1999 : Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, Praha, 558/559
Kolektiv 1985 : Hrady, zámky a tvrze v Čechách , na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy, Praha, 354/355
Vlček, P. 2000 : Encyklopedie českých zámků, Praha, 245
Žádné komentáře:
Okomentovat