PŘESMĚROVÁNO

Název vsi naznačuje menší (mladší) Verušice, ze kterých patrně Verušičky založeny a osídleny. Nelze vyloučit, že ves Verušičky byla založena majitelem vsi Verušice u Žlutic Mikulášem ze Steinbachu. Původně patřila k sousednímu statku Luka. Po jeho rozdělení mezi Mikulášovi syny Kryštofa a Volfa kolem poloviny 16. věku získal Verušičky Volf a vytvořil z nich centrum statku s tvrzí, doloženého písemně poprvé v roce 1556. Tvrz ve Verušičkách byla založena nedlouho předtím. Po Volfově smrti v roce 1572 zdědila statek jeho dcera Anna, provdaná za Sezimu Mířkovského ze Stropčic, který zboží prodal v roce 1601 Jáchymu Ondřeji Šlikovi. Od něho získal statek s tvrzí Prokop Dvořecký z Olbramovic, který jej roku 1605 vyměnil se Štěpánem Šlikem z Holíče, který držel také Týniště, za Čeradice. V roce 1608 prodal Štěpán Šlik obě vsi Fabiánu Šebestiánu Pröllhoferovi z Purkersdorfu a ten je připojil k Lukám, ke kterým patřily až do roku 1715. Když Fabián před rokem 1615 zemřel, přešel majetek na vdovu Annu Kateřinu, rozenou ze Stensdorfu a později provdanou za Volfa Lochnera z Palice. Verušičky zdědil po roce 1620 syn Jan Jindřich Lochner a po sňatku dcery Anny Barbory přešly na jejího manžela Volfganga Libštejnského z Kolovrat. Jejich dědicem se stal syn Antonín Jan Friedrich, po jehož smrti v roce 1699 byly Verušičky v roce 1711 prodány Františku Helfriedovi Voračickému z Paběnic. Nejstarší popis tvrze pochází z roku 1682, kdy se dělili o majetek bratři Antonín Jan Friedrich a Leopold Antonín Edmund Libštejnští z Kolovrat. Podrobnější popis tvrze najdeme v zápisu v deskách zemských z roku 1709. Staré rytířské sídlo ve Verušičkách bylo patrové, vystavěné z kamene. Při tvrzi se rozkládal poplužní dvůr. Jedná se zároveň o poslední zmínku o tvrzi. V roce 1715 prodal hrabě Voračický z Paběnic Verušičky Františku Ladislavu Josefovi Nesslingerovi z Schelchengrabenu a jejich správu řídil do roku 1741, kdy statek koupila Marie Alžběta Kfelířová ze Zakšova, rozená Caretto z Millesimo. Ta je roku 1758 prodala František Xaver Putz z Brandenbachu, který je opět spojil s Lukami. Spojené statky koupil v roce 1774 František Antonín Nostic. V roce 1783 připojili Nosticové k Verušičkám Týniště žlutických Kokořovců. K Verušičkám tehdy patřily také vsi Albeřice, Budov, Hřivínov, Luka, Radošov, Těš a Týniště. Na konci 18. století dali Nosticové starou tvrz přestavět na barokní zámek. Syn Františka Antonína Nostice Friedrich prodal Verušičky v roce 1798 Kašparu Friedrichu Josefovi z Overschie. V držení Verušiček poté následovali syn Renatus, od roku 1810 Karel z Thysebaertu a jeho syn August, v roce 1830 je koupil malostranský měšťan Jan Antonín Hladík a poté patřily jeho neteři Antonii z Neubergu. Statek pak koupili manželé Josef a Vilhelmína Hetzelovi z Helldorfu, od roku 1908 patřil Josefu Waldertovi a konečně v roce 1942 ho získal Josef Dresser. Jemu byl poté statek zabaven v roce 1945 a převeden do majetku státu. Během 19. století byl zámek upraven v historuzijícím pseudogotickém slohu. Od roku 1945 byl zámek v užívání státního statku, který však o zámek vůbec nedbal. Budova postupně zpustla a začala chátrat, dlouhý čas byla opuštěná. Objekt získal nedávno nový majitel, kterým je TFARMA spol. s r.o. z Třeboně.


tvrz – Byla postavena před rokem 1557 a koncem 18. století přestavěna na barokní zámek.
Kamenná patrová obdélná budova. Její konstrukce dosud tvoří základ stávajícího severního zámeckého křídla. Všechny prostory přízemí byly zprvu jistě zaklenuty, což potvrzují popisy tvrze z let 1682 a 1709, ale původní klenby byly při pozdějších přestavbách odstraněny. V nastíněné podobě stávala budova verušičské tvrze uprostřed vsi ještě počátkem 18. století.


zámek - Koncem 18. století přestavěn ze staré tvrzi na barokní zámek a během 19. století upraven v historuzijícím pseudogotickém slohu.
Barokní přestavba tvrze - Stavební zásahy spočívaly především v přebudování interiéru. Snad současně doplnil neznámý stavitel do osy severního průčelí rozměrný rizalit a přistavěl boční křídlo.
Razantní pseudogotická úprava - Severozápadní a severovýchodní nároží hlavního křídla bylo ozdobeno dvojicí osmibokých věžiček, západní průčelí zpevnily dva opěrné pilíře. Korunu zdiva ozdobily trojúhelné štíty s cimbuřím a obdélná okna patra dostala pseudogotické nadokenní římsy. Boční křídlo podlehlo úpravě méně, přesto však rovněž ono bylo ozdobeno novým štítem. V této podobě se zámek dochoval do dnešní doby.
Dvoukřídlá jednopatrová budova s rizalitem v hlavním průčelí se zalomeným štítem a se třemi vstupy s trojúhelníkovými štíty po stranách. Proti bočnímu křídlu stojí stáje v podobném pseudogotickém slohu s dřevěným ostěním oken. V některých místnostech interiéru zámku se zachovaly malované stropy z 19. století.

plán přízemí zámku podle J. Úlovce - tmavě značeno zdivo původní tvrze

severní hlavní průčelí zámku - červenec 2009

boční křídlo zámku - červenec 2009

mohutný vstupní rizalit hlavního průčelí - červenec 2009

novější boční křídlo - červenec 2009

průjezd bočním křídlem zámku - červenec 2009

západní průčelí zámku - červenec 2009

osmiboké věžičky na nárožích hlavního křídla - červenec 2009

boční průčelí hlavního křídla zámku - červenec 2009

použitá literatura :

Kolektiv 1985 : Hrady, zámky a tvrze v Čechách , na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy, Praha, 381
Úlovec, J. 2005 : Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech, 2. díl [N-Ž], Praha