Památky a příroda Karlovarska: PŘESMĚROVÁNO

Osada Sedlec je poprvé připomínaná v roce 973 spolu se vznikem pražského biskupství. Jeho obnovená zakládací listina se zachovala v opise v listině od císaře Jindřicha III. z roku 1086, která se zmiňuje i o župě sedlecké. Už tehdy se uvádí Sedlec jako děkanství s kostelem asi z roku 900. Že Sedlec byl sídlem župy v 10. až 12. stol. dokazují četné listiny, hovořící o „provincia sedlcensis". V roce 980 byl Sedlec povýšen na arciděkanství. Roku 1212 za vlády Přemysla Otakara I. byla Provincie Sedlec zase v českém držení. Král Václav I. v roce 1240 předal sedleckou a církevní oblast řádu křižovniků s červenou hvězdou. Původní kostel se však nezachoval a ani jeho poloha není známa. Kolem roku 1290 byl postaven nový gotický kostel z lomového zdiva, který stával v místech nynějšího kostela. Jeho pozůstatkem je zbytek lomené klenby v sakristii. Nejpozději v roce 1480, pravděpodobně však mnohem dříve, vznikla dřevěná soška sv. Anny Samotřetí, která se stala sochou milostnou, k níž putovaly věřící. V letech 1655-1672 vedl zdejší duchovní správu Kašpar Haas, první katolický farář po katolické restauraci a obnovitel sedleckých poutí. Roku 1677 byla ke starému gotickému kostelu přistavěna postranní kaple. V roce 1694 putovaly k sošce sv. Anny davy věřících v takovém množství, že pražská konsistoř prohlásila dekretem 20. dubna 1694 kostel v Sedleci kostelem poutním. V roce 1704 vzniklo ke cti sv. Anny Svatoannenské bratrstvo, založené farářem Kašparem Lorenzem, které mělo hojně členů i v cizině, vlastní majetek a svoje účty. 19. června 1721 navštívila kostel v Sedlci císařovna Alžběta Kristina, manželka císaře Karla VI., která se právě léčila v Karlových Varech se svou čtyřletou dcerou Marií Terezií a opět znovu v roce 1732 za doprovodu samotného císaře. Starý gotický kostel na počátku 18. století již nebyl schopen pojmout všechna procesí, která na sv. Annu do Sedlce přicházela, proto byl v roce 1738 zbořen a na jeho místě v letech 1738-1745 vystavěn nový barokní poutní kostel sv. Anny, podle plánu neznámého autora, který zjednodušil nákladný návrh od Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Stavitelem byl Janem Schmidt z Útviny, který je zde potvrzen smlouvou z 2. dubna 1738. Celá stavba stála tehdy 12 384 zlatých a 52 krejcarů, v církevním archivu se dochoval originál plánu stavby. Kostel byl vysvěcen sv. Anně Samotřetí. Pamětní zápis uvádí, že u příležitosti tradiční pouti u sv. Anny v Sedlci 24. července 1949 se zúčastnil tehdejší ministr národní obrany a pozdější prezident, armádní generál Ludvík Svoboda, který se zvěčnil svým podpisem. Dnes patří kostel církvi a o jeho opravu usiluje Občanské sdružení na záchranu kostela sv. Anny v Sedleci. Loď kostela má již novou střechu. V roce 2009 půjde na opravu kostela 820.000,- Kč z dotačních programů Ministerstva kultury ČR, Karlovarského kraje a města Karlovy Vary. Na celkovou opravu kostela je třeba cca 30-40 milionů Kč.

Poutní kostel sv. Anny – Postaven v letech 1738-1746 stavitelem Janem Schmidtem (Smydem) z Útviny na místě staršího gotického kostela z lomového kamene, zbořeného roku 1738.
Jednolodní obdélný barokní kostel s presbytářem na půdorysu na šířku postaveného obdélníka, uzavřeného segmentem, se sakristiemi po stranách, s rozšířeným západním průčelím a věží na východní straně. Široké trojosé hlavní průčelí se středovým rizalitem a boční stěny členěny rámci v omítce. Vysoká obdélná okna jsou uzavřena nahoře i dole profilovaným segmentem. Pohledově vyvinuté trojosé východní průčelí je završeno štítem a členěno pilastry s ornamentálními hlavicemi. Pohled po stránce architektonické ruší poněkud nízko položená báň s lucernou.
interiér - Presbytář je zaklenut plackou a konchou, sakristie zaklenuta valenou klenbou s výsečemi, oratoře s vypnutým kuželkovým parapetem zaklenuty valeně. Do sakristií vedou kamenné pravoúhlé profilované portály s dekorativními římsovými supraportami. Triumfální oblouk je nesený bočními polosloupy a svazky pilastrů. Loď, při triumfálním oblouku s okosenými nárožími s nikami, zaklenuta čtyřmi nestejně širokými poli ploché omítnuté dřevěné valené klenby s výsečemi na pásech, sbíhajících na přeložené pilastry s korintskými hlavicemi. Rovně podstrojená kruchta s vypnutým středem.
Interiér s bohatou štukovou výzdobou, která je zejména je působivá ve vítězném oblouku kněžiště. Původní nástropní fresková výzdoba od El. Dollhopfa z let 1740-1750 znehodnocena přemalbou.
vybavení interiéru - Zařízení je jednotné z doby kolem poloviny 18. století.
Hlavní oltář s bohatou sloupovou portální architekturou pochází z roku 1748 od truhlářského mistra Tschammerhölla z Ostrova. Oltář daroval roku 1794 kostelu Thdr. Ondřej Kneissl, kanovník u sv. Víta, bývalý farář sedlecký. Na oltáři jsou sochy patrně od K. Waitzmana, sochaře z Kadaně, a středová gotická soška sv. Anny Samétřetí, která vznikla nejpozději v roce 1480 (jiní autoři uvádí sošku jako pozdně gotickou z počátku 16. století), Soška byla nově polychromována kolem roku 1900, vysoká je 1,8 m a představuje sv. matku Annu jako počestnou ženu staršího věku, která nese na levé ruce Ježíška, na pravé Marii rovněž v dětském věku. Kde a kterým umělcem byla zhotovena, o tom chybí jakákoli zpráva.
V presbytáři je ještě oltářík s kopií obrazu Panny Marie Pomocné.
Při triumfálním oblouku jsou dva boční oltáře Srdce Páně a Panny Marie – boční oltář Srdce Páně je barokní z roku 1750 s pozoruhodnou řezbou, znázorňující utrpení františkánských mučedníků v Japonsku. Druhý boční oltář zasvěcený Panně Marii uchovával na dřevě malovanou kopii "Pasovské madony“ Lukase Cranacha st. z let 1472-1553. Podle legendy za bitvy na Bílé Hoře obraz nesla před sebou císařská vojska.
Dvoukřídlé varhany z roku 1754 jsou zcela zachovalé zdobené bohatým rokokovým ornamentem, které zapadají slohově velmi ladně do prostoru chrámu.
Rozměrný obraz Nanebevzetí Panny Marie zdobí stěnu kostelní lodi.
Rozměrný obraz z roku 1670, portrét představující obnovitele sedleckých poutí, prvního katolického faráře po katolické restauraci Kašpara Haase, jenž v letech 1655-1672 vedl zdejší duchovní správu a jehož tělesné pozůstatky byly v kostele uloženy do hrobky. Na portrétu je znázorněn v kněžském rouše s růžencem v ruce a s nápisem v překladu: „Pane nezavrhuj mne v době stáří, když mi schází síla, neopouštěj mne“.
Obrazy křížové cesty pochází z doby kolem roku 1800
Sochu Krista Krále, pod kazatelnou, daroval smíchovský prelát dr. Pauly kapli sv. Josefa v Karlových Varech. Je přesnou kopií sochy, která stála na Strahově při katolickém sjezdu.
Dvě zajímavé barokní sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka ve výklencích pochází z konce 16. stol. a mají být zbytkem výzdoby druhého kostela.
U vchodu do křestní kaple je renesanční kamenná křtitelnice.
Pozoruhodný je i těžký svícen u hlavního oltáře, který zhotovil cínař ze Slavkova v roce 1750.
Kněžiště od ostatní lodi je odděleno ladnou dřevěnou mřížkou v barokním slohu
Silně zlacená oltářní křesla z roku 1807 daroval kostelu Josef Knobloch, ředitel panství v Ostrově.
Dvě barevná okna zhotovená v rakouském Innsbrucku nechala zasadit v roce 1902 rodina Gottlů z Rybář, která za jedno okno zaplatila 900 korun.

Kolem kostela býval starý obezděný hřbitov, zrušený v roce 1836.