Památky a příroda Karlovarska: PŘESMĚROVÁNO

Na místě dnešního kostela, asi kilometr severovýchodně od obce Branišov, zřejmě stávala podle tepelských pramenů (XVI./28) farní svatyně, kaple, pro široké okolí uváděná již v roce 1320. V její blízkosti, v místech dnešního rybníka, stávala ve středověku ves Janov, někdy zvaná Janovec, vzniklá ve třicetileté válce. Po husitských válkách dvůr Janov zchátral a tepelský opat Zikmund v roce 1476 nechal na jeho místě založit rybník, nazývaný po staletí Janowec, a teprve nověji od roku 1878 "Kapellenteich". Dnešní barokní kostel byl postaven v letech 1732-1733 tepelským opatem Raimundem III. Jméno stavitele se nám bohužel nedochovalo. Roku 1734 byl kostel vysvěcen tepelským opatem Raimundem III. Filiální kostel sv. Blažeje v Branišově patřil k farnosti Vidžín, což byla rozlehlá farnost s obcemi Dřevohryzy, Dobrá Voda, Prachomety, Nežichov, Bezděkov, Branišov, Žernovník, Domky u Nového mlýna, Nový dvůr, dům Kapellenhaus, domky Sonnenberg a osm mlýnů na Úterském potoce. V kostele se čtyřikrát v roce konaly slavnostní bohoslužby. Místo bylo hojně navštěvováno poutníky. Například v roce 1880 se tu konalo šest bohoslužeb za den. Slavnostní pouť však nebyla na sv. Blažeje, jehož svátek se slaví v únoru, ale v létě na třetí neděli po Svatodušních svátcích, tedy na přelomu června a července. Neobvyklé bylo na zdejší kraj množství obchodníků s krámky, kteří tuto příležitost nikdy nevynechali. Jak se podivoval historik Franz Klement roku 1882, lze prý srovnat jen s poutí na Švamberku na sv. Máří Magdalenu 22. července, která má ovšem charakter celozemské pouti. Sláva kostela skončila s odsunem německého obyvatelstva po roce 1945. V červnu roku 1957 ve čtvrtek na Boží Tělo kostel po zásahu bleskem vyhořel. Podle jiných zpráv byl oheň úmyslně založený. Vedle byl sice rybník, ale oheň se nezdařilo uhasit. Kostel měl tehdy na starost farář z Vidžína, Karel Mejdrech, který bydlel v městě Teplá a musel do okolních kostelů farnosti Vidžín pěšky docházet. Po požáru zůstaly opuštěné i dva poslední domy u kostela, které jsou dnes částečně strženy. V roce 2007 byla ruina kostela převedena do majetku občanského sdružení Cesta z města, které se pustilo do záchrany zbytků kostela. Byl vyčištěn vnitřní prostor kostela od trosek a náletových dřevin, stejně tak koruny zdí a oblouky, které byly zpevněny betonovým věncem. Okenní a dveřní prostory byly doplněny o ozdobné mřížové dveře. Uklizeno bylo i okolí kostela.

Jednolodní barokní kostel s užším trojboce uzavřeným presbytářem a čtvercovou předsíní před západním průčelím býval krytý valbovou šindelovou střechou se šestibokou sanktusovou věžičkou s cibulovitou stříškou nad presbytářem. Kouty kostela jsou obloukem prohnuty a nároží zaoblená. Stěny kostela členěny pilastry, vysokými polokruhově zakončenými okny a třemi portály. Presbytář kostela býval sklenut valenou klenbou s pěti lunetami, loď bývala plochostropá, otevřená do předsíně před níž bývala kruchta na dvou sloupech. Vnitřní stěny kostela členěny pilastry.
Vnitřní zařízení kostela bývalo barokní, z 1. poloviny 18. století. Všechno zničeno při požáru kostela roku 1957. Hlavní oltář nesl obraz sv. Blažeje, sklánějícího se nad uzdravovaným nemocným. V presbytáři býval obraz Nejsvětější Trojice. Levý postranní oltář s moderním obrazem Nejsvětějšího Srdce Ježíšova měl po stranách sochy sv. Lorence a sv. Agáthy a v nástavci obraz sv. Floriána. Pravý postranní oltář Panny Marie měl v nástavci obraz sv. Jana Nepomuckého a na menze nástavce sošky sv. Jana Nepomuckého a sv. Víta. Kazatelna měla reliéfy čtyř evangelistů. Byly tu dvě barokní zpovědnice. Blažejský poutní prapor z poloviny 19.století měl jako hlavní ozdobu Zjevení chlumské Matky Boží spícímu poutníkovi a Boží Matky s vyobrazením poutního kostela na Svaté Hoře u Příbrami.

Dnes je kostel bez střechy, krovů a stropu, klenba nad presbytářem zřícena, zůstalo jen obvodové zdivo do původní výše.