Památky a příroda Karlovarska: PŘESMĚROVÁNO

Výměra 3,79 ha
Nadmořská výška 480-644,5 m
Vyhlášeno 1932

Skalní ostroh nad údolím Ohře na vrcholu Šemnické skály (644,5 m n. m.) nad obcí Šemnice.

Znělcový ostroh zčásti pokrytý suťovým lesem přirozeného charakteru. Místo je historickým hnízdištěm výra velkého (Bubo bubo). Vrchol znělcové skály v minulosti zdobil kříž. Podle pověsti upomínal na šťastnou záchranu mladé dívky, kterou pronásledoval zlý rytíř z Andělské Hory. Děvče nalezlo na skále útočiště, zatímco zloduch se z ní zřítil i se svým koněm. Celý kraj tím byl osvobozen od nenáviděného velmože a od těch dob se skále říkalo Panenský skok, později pak Heřmanův kámen podle majitele kysibelského panství Heřmana Černína. Název Šemnická skála se ujal až v 19. století. Šemnická skála je atraktivním turistickým cílem. Její východní stěna spadá strmě do hloubky bezmála 100 metrů. Z vrcholku skály je daleký výhled do krajiny středního Poohří lemované na severu Krušnými horami a z jihu vulkanickými vrchy Doupovských hor.

Geologie:
Výrazný skalní výchoz, tvořený výlevy fonolitového a trachyandesitového charakteru, na jihozápadním okraji sopečného komplexu Doupovských hor. Na výchozech uvedených hornin se vyvinula velmi mělká iniciální stadia půd od litozemí po typické (litické) rankery. V okolí na ně navazují typické, nasycené i kyselé kambizemě.

Květena:
Skalní výchoz je zčásti porostlý suťovým lesem přirozeného charakteru. Kromě javorů, lípy malolisté (Tilia cordata) a dubu zimního (Quercus petraea) vzácně najdeme jilm horský (Ulmus glabra) a jedli bělokorou (Abies alba). V nižších patrech vegetace rostou druhy květnatých bučin - lilie zlatohlávek (Lilium martagon), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), samorostlík klasnatý (Acatea spicata) a zimolez černý (Lonicera nigra). Přímo na skále vytváří výrazný jarní aspekt tařice skalní (Aurinia saxatilis). Existují i údaje o výskytu silně ohrožených druhů kapradinky skalní (Woodsia ilvensis) a lopuštíku skloněného (Hackelia deflexa). Negativní vlivy v území, zejména rozpad smrkových monokultur v jeho západní části a invaze nepůvodní douglasky tisolisté (Pseudotsuga menziesii) přímo do skal, se nákladně řeší výsadbou původních druhů dřevin - jedle bělokoré, lípy malolisté, javoru klenu a jilmu horského a horolezeckými zásahy.

Zvířena:
Běžní lesní živočichové, za zajímavějších druhů jsou to výr velký (Bubo bubo) a krkavec velký (Corvus corax), kteří zde vzácně hnízdí. Právě pro jejich ochranu je zakázané horolezectví.