Památky a příroda Karlovarska: PŘESMĚROVÁNO

Výměra 11,64 ha
Nadmořská výška 418-550 m
Vyhlášeno 1979

Zcela ojedinělá lokalita pseudokrasových dutin vytvořených ve vulkanické brekcii na západním okraji Doupovských hor v pravém svahu údolí Ohře v severozápadním svahu Švédlova vrchu pod vrchem Dubina (544,7 m n. m.), asi 1 km východně od obce Dubina. Kromě rozmanitých vulkanických produktů o mocnosti 100-130 m (popelů, strusek, brekcií, čedičového příkrovu) se v nejvyšších partiích tufových brekcií vytvořily četné jeskynní dutiny kruhového nebo oválného průřezu o průměru až jednoho metru. Jsou přímé, hluboké od několika centimetrů do pěti metrů, zpravidla horizontální, orientované kolmo i šikmo ke skalní stěně.

Pověst:
Ve strmé skále nad Dubinou, které se odedávna říká Skalka skřítků, se nachází množství tajuplných jeskyněk. Tato opuštěná obydlí a chodby jsou památkou na jejich dávné obyvatele. Byli jimi mírumilovní skřítci, kteří zde, na území Doupovských hor, střežili velký poklad. S lidmi z okolních vesnic žili v dobrém a jako neviditelní pomocníci jim pomáhali s každodenní tvrdou prací. Za to požadovali od hospodářů jen trochu jídla. Časem ale sedláci začali být nenasytní a lakomí a skřítkům již nepřáli. Chléb dříve určený skřítkům raději snědli sami. Kromě toho byl odvěký klid lesů narušen vyzváněním zvonu kostela ve Svatoboru. Proto se národ skřítků rozhodl odejít z tohoto kraje. Jednoho dne tedy přišel král skřítků k převozníkovi přes řeku Ohři v Dubině a poprosil ho, jestli by nepřevezl jeho početný národ přes řeku. Převozník souhlasil a celý den vozil neviditelné skřítky z jednoho břehu na druhý. Když za soumraku převezl poslední skřítky, král ho odměnil zlatem. Také se zeptal, jestli chce být poslední, kdo zde spatří jeho národ. Převozník chtěl, neboť byl zvědav, kolik skřítků převezl. Král zvolal: "Klobouky dolů!". V té chvíli převozník užasl - na louce spatřil několik tisíc skřítků. Poté se s ním král rozloučil, skřítkové mu zamávali a vydali se s těžkým nákladem směrem ke Krušným horám. Od té doby již skřítky nikdo nespatřil.

Geologie:
Chráněné území zaujímá část údolního svahu řeky Ohře budovaného pyroklasticky nejzápadnějšího okraje Doupovských hor. Vznik systému pseudokrasových dutin je od třicátých let 20. století vysvětlován buď překrytím vyvrácených kmenů a větví třetihorních stromů uzavřených a stržených během erupce laharem a následným vyvětráním. Nedostatek této teorie spočívá jednak v tom, že nebyly nalezeny žádné rostlinné zbytky v dutinách, jednak v nápadné pravidelnosti těchto dutin. A také, že na vrchu Pustý zámek jsou tyto dutiny přímo v lávovém proudu, v němž při teplotě čedičové lávy 1 200 stupňů Celsia každý rostlinný prvek shoří. Proto se lze spíše přiklánět k názoru G. C. Laubeho z roku 1912, potvrzenému novým výzkumem hornin v okolí, že vznik dutin způsobilo selektivní vyvěráním těchto hornin a otevřením a následnou vodní erozí plynových dutin, vzniklých erupcemi proplyněného a horkého proudu lávy a následného uzavření v sedimentech.
V okolí dutin se vyvinuly nasycené hnědé půdy reprezentované kambizemí eutrofní. Na mělkých překryvech čediče leží značně skeletovité rankery – ranker typický (litický), střídavě s přidruženými, menšími ostrůvky litozemí.

Květena:
Typickou vegetací květnaté bučiny podsvazu Eu-Fagenion provází mnoho tzv. hájových druhů, např. jaterník podléška (Hepatica nobilis), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), prvosenka jarní (Primula veris), sasanka pryskyřníkovitá (Anemonoides ranunculoides). Hojná je také lilie zlatohlávek (Lilium matagon), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum).V těsném sousedství chráněného území roste početná populace okrotice dlouholisté (Cephalanthera longifolia). Skalní stěny porůstají polštáře glaciálního reliktu lomikámenu trsnatého křehkého (Saxifraga rosacea subsp. sponhemica), který zde má své jediné stanoviště v severozápadních Čechách.

Zvířena:
Území je bohaté především ptactvem. Z typických druhů bučin Doupovských hor je nutno uvést např. žlunu šedou (Picus canus), lejska malého (Ficedula parva) a lejska černohlavého (Ficedula hypoleuca), včelojeda lesního (Pernis apivorus) a dlaska tlustozobého (Coccothraustes coccothraustes). Žijí tu např. kuna lesní (Martes martes), jelen lesní (Cervus elaphus), jelen sika (Cervus nippon), netopýr velký (Myotis myotis), plšík lískový (Muscardinus avellanarius). Okraje lesních porostů vyhledávají chráněné druhy motýlů batolec duhový (Apatura iris) a bělopásek topolový (Limenitis populi).