PŘESMĚROVÁNO

Předpokládá se, že panské sídlo bylo v Dalovicích založeno již kolem roku 1300. Samotná ves Dalovice je však připomínána až roku 1498. V té době již tvrz nepochybně stála. Seděl na ní Albrecht Hýzrle z Chodova.
Zprávy před rokem 1498 nemůžeme s určitostí přiřadit k našim Dalovicím. Dne 21. 7. 1457 byl „Arkl Tüzel de Stalticz“ společně s Pavlem Libchawerem půhončím ve při Jindřicha z Plavna a Oldřicha Saka. Již 1. 10. 1457 spor pokračoval. Půhončími byli Hans Malstolfer a „Erckell Tusell de Talticz“. Jelikož ani tehdy nebylo v celé věci rozhodnuto, pře se vlekla až do roku 1462. To je také doposud poslední zmínka o Arklovi Tussellovi, Jelikož však není jisté, zda pocházel skutečně z našich Dalovic, zprávy z let 1457 a 1462 nemůžou být brány vážně.
První přímá zmínka o Dalovicích pochází ze dne 15. 6. Roku 1498, kdy zaslal „Albrecht Hizerl zu Thelbicz“ list městu Chebu ve vzájemných finančních záležitostech. Není však známo, kdy přesně loketské léno Dalovice získali příslušníci známého rodu Hýzrlů z Chodova. V letech 1502 až 1503 vedla loketská lenní šlechta dlouhé spory se zástavními pány Loketska, Šliky. Není však jisté proč se rovněž s nimi Hýzrlové dostali do ostrého sporu. Dne 6. 2. 1503 zaznamenal současník tuto zprávu. „Když byli páni Pluhové na Dalovicích, oblehl pan Šlik Dalovice a ještě tam poslal vojsko, které Dalovice mocí dobylo. V noci měli dorazit k Dalovicím ještě (lidé) z Lokte a někteří z kraje s puškami, k Dalovicím ale nepřišli“. Ke dni 26. 11. 1521 je prameny zmiňována „Otilia Hisserlin witibe zu Telbitz“, tedy Otýlie Hýzrlová vdova z Dalovic, pravděpodobně matka Albrechta a jeho bratra Bernarda. Roku 1525 jsou ve šlikovském urbáři zmiňováni bratři Albrecht a Bernard, a to mezi šlechtou z „dolní“ části lenního obvodu. Dle urbáře vlastnil Doubí a část Dalovic Bernard, Albrecht držel druhou část Dalovic se dvěma hostinci a další majetek v ostatních vesnicích. Bernard se však posléze z Loketska odstěhoval, neboť již roku 1534 držel statek Cholupice u Prahy (v tituláři české šlechty z roku 1534 je uveden jako „Bernharth hysrle z Choduow na Cholopicých“). Dne 4. 9. 1556 psal Hans z Hazlova „zue Thalwitz“ společně s Hansem ze Steinbachu chebské městské radě ohledně záležitostí Filipa z Hartenberku. Ke dni 9. 10. 1556 Hans z Hazlova na Dalovicích byl s řečeným Filipem ve sporu o statek Pichelberk (Boučí). V roce 1560 se majitel Dalovic ve třech dopisech městu Chebu tituloval jako „Hans Haslaer von Haslau der ellter uff Telwicz“, tedy Hans Haslauer z Hazlova starší na Dalovicích. Dne 30. 4. 1570 psal Hans starší z Hazlova na Dalovicích opět městu Chebu. Tehdy zastával vysokou funkci zemského sudího Loketského kraje. V roce 1591 udělil další vlastník Dalovic, příbuzný Hanse (syn?) Abraham. dalovickým poddaným právo odkazovat majetek. Kdy Haslauerové dalovické zboží ztratili, není doposud známo. Počátkem 17. století je však již vlastnili páni z Fictumu. Dne 14. 2. 1614 prodal Volf Bernard z Fictumu městské radě Karlových Varů rytířský statek Dalovice s vesnicemi Všeborovice a Vysoká za sumu 16 000 kop míšeňských grošů. Ke dni 15. 7. 1627 převzal Dalovice do osobního držení královský rychtář Lokte a Karlových Varů Friedrich Egerer. Posléze předal statek zpět městské radě Karlových Varů, která jej vlastnila po několik následujících let. 13. 8. 1633 obdržela městská rada Karlových Varů od císaře Ferdinanda III. zvláštní povolení ponechat si dalovické panství proti zaplacení částky 1 400 zlatých rýnských. Za to ovšem současně obdržela právo toto zboží rovněž prodat. Tím byl dalovický statek vyvázán z lenního poměru k Lokti, takže následující prodej byl zanesen již do zemských desek. Dne 14. 9. 1636 uzavřela městská rada Karlových Varů smlouvu s Hansem Ulrichem Schweitzerem, vrchním strážmistrem císařského vojska („k. k. Obristwachtmeister“), kterému za sumu 11 500 zlatých postoupila statek Dalovice „se sídlem neboli obytným domem, dále poplužní dvůr ležící tamtéž, vesnici Dalovice, ves Všeborovice, ves Vysoká, s tamtéž stojící starou budovou, také kamenolom a svobodnou krčmu neboli hostinec“ a veškeré příslušenství. V seznamu bývalých loketských lén z roku 1640 je již jako majitelka dalovického zboží uvedena Augusta (Agnes) Marie z Jonu, rozená von der Thanna, vdova po Hansu Ulrichu Schweitzerovi. Dne 27. 2. 1644 platil majitel dalovického statku povinnou dávku na ubytování dragounů císařského Gallasova regimentu ze tří dvorů. Dalovický statek za třicetileté války utrpěl poměrně velké škody za průtahů a ubytování vojsk. Ke dni 19. 3. 1644 činilo množství vybíraných potravin celkem devět a tři čtvrtě dávky. Ke dni 9. 4. 1645 dle seznamu odevzdával majitel Dalovic jednu mušketu a jeden bantelier (tj. pás na zavěšení zbraně přes rameno vojáka). Dne 6. 6. 1645 dle hlášení hejtmana Loketského kraje Jobsta Kryštofa von Globen purkmistrovi v Lokti ohledně dodávek potravin pro štáb staronassavského regimentu do Karlových Varů bylo z dalovického statku odevzdáno jedno tele, 10 funtů másla a půl kopy vajec. V roce 1645 byla povinná kontribuce z Loketska pro císařskou armádu rozdělena dle klíče 11 zlatých na jeden poddanský dvůr, takže Dalovice byly povinny odvádět 33 zlatých. Ke dni 13. 6. 1647 bylo z Dalovic vybíráno pro císařský regiment dragounů hraběte Gallase za léto celkem tři a tři čtvrtě dávky potravin. V seznamu škod Loketského kraje, které utrpěly jednotlivé rytířské statky z roku 1648 je uvedeno rovněž zboží “Tallwitz“, tedy Dalovice. Podle seznamu poddaných podle víry z roku 1651 statek Dalovice patřil Augustě (Agnes) Marii Khuenové z Belassi, rozené von der Tanna, která byla celkem třikrát provdaná, a to postupně za tři důstojníky císařské armády. Přesné jméno prvního jejího manžela neznáme, příjmením Fäckler, se kterým měla syna Hanse Ernsta Fäcklera (narozen 1630), druhým byl Hans Ulrich Schweitzer, se kterým měla dceru Marii Lievii (narozena 1635), třetím Johann Baptista Khuen z Belassi. Roku 1654 je v berní rule uvedena Augusta Marie stále jako majitelka. Ke zboží tehdy patřily vesnice Dalovice, Všeborovice a Vysoká. V roce 1899 nechal tehdejší majitel statku Bedřich Riedl z Riedensteinu přestavět vyhořelou renesanční tvrz na tzv. starý zámek.

Mapování - Josefské vojenské mapování z let 1764-1767 nabízí pouze povšechný obraz situace vsi a dvora s mladším sídlem severozápadně od něho v parku. Popis připojený k mapování: „Dalovice. Tato malá a špatná vesnice leží v údolí při Vitickém potoku, avšak zámek s poplužním dvorem se rozkládají na návrší.“
katastrální mapa z roku 1842 – nad vsí, rozloženou v údolí podél Vitického potoka, se rozkládá poplužní dvůr nepravidelného půdorysu. Severozápadně od něho pak leží téměř čtvercová budova panského sídla (zámku), severně se rozkládá velký okrasný park. Polohu staršího sídla prozrazuje pouze zaoblený tvar parcely při východním křídle dvora.

mapa Dalovic se zakreslením panských sídel

Gotická tvrz – Byla založena snad již ve 14. Století, roku 1503 byla tvrz obléhána a dobyta, někdy poté byla během 16. století opuštěna a na odvrácené straně dvora byla vystavěna nová renesanční tvrz.
Tvrziště, lidově zvané „Kellerberg“ (tedy doslova „kopec se sklepem“ či „sklepní kopec“), se nalézá východně od budov poplužního dvora, rozkládajícího se pravděpodobně v místech dvora dnešního, tyčilo se nad okolím terénem až o 10 metrů výše, přičemž nejmenší rozdíl v úrovni okolního terénu a jeho vrcholem činil 4 metry. Velký výškový rozdíl byl ovšem dán nikoliv mohutností samotného tvrziště, ale především skutečností, že to bylo založeno při hraně terasy, převyšující níže položený terén s vesnicí minimálně o 5 metrů.
Vlastní tvrziště okrouhlého půdorysu mělo horní plošinu o průměru asi 11 metrů původně zcela zarostlou stromy a křovím, Jeho opevnění tvořil kromě velkého výškového rozdílu svahu terasy na severní a východní straně rovněž suchý příkop s valem na západní a jižní straně, dochovaný ve zbytcích ještě nedávno. Stavba vlastní tvrze z lomového kamene o rozměrech přibližně 6,7 x 6,97 metru a tloušťce zdiva průměrně 1,35 metru obsahovala vnitřní prostoru rozměrů cca 4,1 x 3,9 metru, do které se vstupovalo po několika stupních od východu.
Pod terasou na východní a severní straně vedla kdysi cesta. Dnes jsou v těchto místech zahrady. Jižně od tvrziště stával ovčín jako součást dvora, dnes patrná ve východní stráni jen jeho východní část – vstup do sklepů.
Ve dnech 15.8. - 15.9.1938 došlo ve zříceninách tvrze s povolením tehdejší majitelky statku, paní von Riedl-Riedenstein, k archeologickému výzkumu pod odborným vedením Ing. Ericha Kempckeho a za účasti katechety Branyho, odborných učitelů Nickla a Maiera, Johanna Herdlitschky, Rothmaiera a H. Loha – při vlastním průzkumu byla horní plošina vyčištěna a v hloubce 70 cm odhaleny zděné obytné budovy z lomového kamene. Kromě nálezů datovatelných již do pravěku a starověku (převážně z doby bronzové) byl nalezen materiál hlavně ze 13. až 16. Století. Dle autora sloužila stavba společně s nedalekým přemilovickým sídlem mimo jiné rovněž k ochraně tzv. sedlecké stezky a byla založena již během 12. Století. Tuto domněnku potvrdil roku 1942 V. Karell a doplnil informaci o vstupu. V 60. letech 20. století byla lokalita zavezena sutí a tím pozměněna její podoba. V roce 2002 revizním výzkumem Karlovarského muzea pod vedením archeologa Jiřího Klsáka bylo znovu odhaleno zdivo a konzervováno. Zdivo bylo nadezděno z lomového kamene a cementové malty do výšky cca 1 m a ponecháno odkryté.

Náčrt půdorysu a řezy tvrzištěm v Dalovicích podle plánu z konce třicátých let

tvrziště v Dalovicích - prosinec 2007

zbytky zdiva tvrze - prosinec 2007

tvrziště s památným stromem - prosinec 2007

přístupové schodiště bývalé tvrze - prosinec 2007

tvrziště v Dalovicích - podzim 2008

tvrziště v Dalovicích - květen 2009

Renesanční tvrz – vystavěna během 16. Století od poplužního dvora a netvořil tedy jeho přímou součást. Sídlo sloužilo jako rezidence majitelů statku až do 19. století a bylo mnohokrát upravováno. V roce 1899 až do základů vyhořela a ze starší stavby byly při přestavbě na dnešní tzv. „Starý zámek“ ponechány jen hlavní obvodové zdi.
Přízemní renesanční budova čtvercového půdorysu s velkými patrovými rizality uprostřed všech stran. Nad střechou se tyčila vížka. O vnitřním členění tvrze však není nic známo.

Starý zámek – Přestavěn z renesanční tvrze nedlouho po roce 1899, kdy vyhořela.
Obdélná patrová budova s vysokými rizality v průčelích.

Starý zámek v Dalovicích - květen 2009

Starý zámek od jihozápadu - květen 2009

pohled na Starý zámek v Dalovicích od západu - květen 2009

Nový zámek – založen nedaleko od starého zámku uprostřed dnešního parku snad okolo roku 1875 a postaven v historizujícím slohu. Za stavitele jsou považováni Riedlové z Riedelsteina, kteří založili park západně od poplužního dvora. Původní park patřící ke starému zámku se podle katastrálních map nacházel na opačné straně, severně od budov poplužního dvora.
Čtyřboká patrová budova se dvěma nárožními kulatými věžemi. Zámek byl později obklopen zahradou a parkem s bohatým stromovým porostem parku.

Nový zámek v Dalovicích - prosinec 2007

východní průčelí Nového zámku - prosinec 2007

pohled na Nový zámek z parku - květen 2009

jihovýchodní nárožní věž Nového zámku - květen 2009

použitá literatura:

Kolektiv 1985 : Hrady, zámky a tvrze v Čechách , na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy, Praha, 55
Kuča, K. - Zeman, L. 2006 : Památky Karlovarského kraje, Karlovy Vary, 251
Úlovec, J. 1995 : Bývalá panská sídla v Přemilovicích, Otovicích a Dalovicích, III. Historický sborník Karlovarska, Karlovy Vary, 38/43