Památky a příroda Karlovarska: PŘESMĚROVÁNO

První zmínka o vsi Velichov pochází z roku 1142, kdy patřila doksanskému klášteru. V roce 1336 postoupil ves doksanský klášter králi Janovi Lucemburskému výměnou za jiné zboží. Velichov se tak stal manským statkem blízkého královského hradu Hauenštejna. K roku 1359 se zde připomínají mani bratři Oldřich a Erhart z Rugeheusenštejna. V roce 1528 se poprvé připomíná také zdejší tvrz. Od té doby drželi panství Hauenštejn Šlikové a velichovskou tvrz pronajali poručníci dětí Štěpána Šlika, který zemřel roku 1526, chudšímu příbuznému Buriánovi Šlikovi. V roce 1565 byl držitelem Velichova Lorenc Langer, který již manské povinnosti nevykonával. Roku 1570 zde seděl man Jošt Traugott z Mangoltu a roku 1572 se zde připomíná syn Jošta Traugotta, man Adam Traugott z Mangoltu. Nedlouho poté zaniklo už beztak formální manství. V roce 1578 prodali držitelé Hauenštejna Bedřich a Jindřich Šlikové Velichov již jako samostatný statek s tvrzí své příbuzné Lukrécii Šlikové, rozené ze Salmu. Tehdy byla zdejší tvrz patrně renesančně přestavěna. V letech 1588-1599 patřil Velichov Tomáši Tyzlovi z Daltic a poté přešel opět na Šliky. V roce 1621 byla tvrz i vesnice vypálena drancujícím císařským vojskem. Roku 1651 prodala Kateřina Eleonora Mörderová, rozená Šliková, statek s obnovenou tvrzí, tehdy naposled zmiňovanou, Oliverovi z Wallisu, šlechtici, pocházejícímu ze starého irského rodu, který byl od roku 1622 ve vojenských službách císaře Ferdinanda II., většinu třicetileté války strávil na různých bojištích a po válce se usadil v Čechách. Roku 1652 obdržel inkolát a v roce 1667 zemřel v hodnosti generálmajora. Spolu s manželkou byl poté pohřben v rodinné hrobce z roku 1668 v místním kostele Nanebevzetí Panny Marie. V letech 1711-1714 držel Velichov Jan Kryštof Kager ze Štampachu, poslední štampašský držitel Valče. Od té doby zde již vrchnost nesídlila a zdejší tvrz zchátrala a zanikla. Roku 1747 koupil velichovské panství po několika přechodných majitelích Jan František Hessler, císařský rada a vlastník bohatých stříbrných a cínových dolů v Krušnohoří. Během let 1747-1755 byl postaven zdejší pozdně barokní zámek. Po smrti Jana Františka Hesslera roku 1770 se zde vystřídala řada dalších majitelů. Roku 1870 zde seděl i karlovarský lékař a lázeňský podnikatel Löschner. V letech 1976-1977 byla provedena tehdejším majitelem, ONV Karlovy Vary, poslední adaptace zámku na dětský domov.

tvrz - Původní podoba tvrze neznámá, po roce 1578 patrně renesančně přestavěna, roku 1621 vypálena, poté do roku 1651 znovu obnovena, po roce 1711 zchátrala a zanikla.
Podle popisu z roku 1651 se jednalo o čtverhrannou stavbu s kulatými baštami v rozích, obehnanou vodním příkopem a valem a opatřenou padacím mostem, uvnitř se čtyřmi obyvatelnými pokoji.
Tvrz stávala na pravém břehu řeky Ohře na východním okraji obce. Dnes je zde pouze kruhové tvrziště s valem a příkopem.

zámek - Postaven byl v letech 1747-1755, roku 1870 byly provedeny úpravy fasád a interiérů a v letech 1976-1977 byla provedena poslední adaptace zámku.
Zámek ve středu obce na pravém břehu Ohře.
Pozdně barokní jednopatrová stavba o dvou příčně situovaných křídlech obdélníkového půdorysu. Hlavní průčelí zdůrazněno zaobleným rizalitem. Zahradní průčelí členěno dnes částečně zachovanými korintskými pilastry. Úpravy fasád a interiéru z roku 1870 však setřely historický ráz budovy.
Kolem historické budovy býval zámecký park, který se však nezachoval v původní podobě.